PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V pôvodnej verzii mali na akcii vystúpiť aj GOATWHORE a iné atrakcie, takmer vo finále sa Košice mohli tešiť „už len“ na SKELETONWITCH a LUNOKHOD, ku ktorým ale nakoniec pribudli aj banskobystrickí thrasheri ACID FORCE. Zrejme preto už o pol ôsmej, v čase avizovanom ako začiatok koncertu, ktorý som stihol na minútu presne, štyria mládenci na pódiu bez milosti rezali prinajmenšom prvú skladbu.
Ak sa povie thrash metal a Banská Bystrica, väčšine sa zrejme vybavia pomerne známi „reprezentanti na Wackene“ ANSTRATUS, týchto ich mladších kolegov si však odporúčam zapamätať, ide o dosť vyššiu voltáž, čerpajúcu tak trochu z Ameriky, ale hlavne z Európy – povedzme mix SLAUGHTER, KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, rýchle agresívne paľby, slušné sóla, celkom krutý vokál, energia, na pódiu ožil prelom 80. a 90. rokov so všetkým, čo k tomu patrí. Až na riadny kotol, ak si chalani počas hrania mysleli „to sme sa sem trmácali kvôli päť a pol ľuďom?!“, ani sa im nečudujem. U mňa príjemné prekvapenie, občas besné až na úrovni bratislavských RADIATION, tak sa mi to páči.
Domáci LUNOKHOD boli v pondelok večer asi najväčším žánrovým vybočením z pomerne ortodoxného štýlového záberu akcie. V súčasnosti na scéne už plne etablovaná trojica ostrieľaných hudobníkov – Peťo Malinovský (ex-SWEET SIXTEEN), gitara, spev, Fero Proks (ex-NOSTRUM, CARESS), basgitara, a Kamil Sinicyn (ex-NOSTRUM, DILEMMA atď.), bicie, vokál, prevetrala obe svoje EP a v košickej premiére zazneli aj skladby z už hotového deväťskladbového debutového albumu. Žánrovo dajme tomu alternatívny hard core, postavený aj na technických parádach, aj na energii, pritom bohatý na nálady, kvalita, s ktorou sa dá prezentovať hocikde. Aj vďaka „komornej“ návštevnosti LUNOKHOD svoj set poňali bez nejakého strúhania vážnosti, skrátka zahrali pre niekoľko kamarátov a zahrali dobre.
Vo finále sa nazbieralo 27 kusov platiaceho publika, na čo by sa dalo „cigánsky“ argumentovať „veď v Prahe na to tiež bolo iba 78 ľudí!“ a kadejako prepočítavať, ale ak v takomto meste na formát typu SKELETONWITCH príde takýto počet, tak proste niečo nie je celkom v poriadku a treba si začať vtĺkať do hlavy, že na kvalitný metalový koncert sa musí dať prísť aj inokedy, nie len v piatok. Argumenty „a ráno do roboty?!“ neberiem, pár minút po desiatej večer bolo hotovo.
Za seba poviem asi toľkoto – SKELETONWITCH ma tohto roku z dosť impozantnej ponuky Collossea zatiaľ bavili asi aj najviac, a to som od nich pred koncertom počul tuším jednu skladbu. Dovtedy som ich ignoroval asi aj kvôli pocitu „zrejme ďalší retro rachot v štýle TOXIC HOLOCAUST, a takéto fóry stačia v jednej verzii.“ Chyba, a naživo nás chasníci z Athens v americkom Ohiu všetkých rozsekali. Ich hudbe hral do kariet veľmi dobrý zvuk, v ktorom sa z namakaného melodického, ale aj naklepaného mixu death, black a thrash metalu nestratilo vôbec nič.
V niektorých melodických postupoch sa dali vystopovať odkazy až na MANOWAR, HELLOWEEN alebo IRON MAIDEN, celkovo som si však spomenul hlavne na 2. polovicu 90. rokov a čierne melodické pekelnosti, ktoré chrlili švédski No Fashion Records. SKELETONWITCH boli metal do špiku kostí, aj imidžovo (jeden z gitaristov navyše trochu pripomínal o dosť zdravšiu verziu Blakea Judda z NACHTMYSTIUM), aj prístupom, proste metalový koncert, pri ktorom sa kašle na to, že „doba už je iná“. Skvelou posilou celkovo hudobnícky i skladateľsky výborne disponovanej bandy bol nový či zastupujúci vokalista Andy „Weedgrinder“ Horn, striedajúci cca tri polohy krutých vokálov. V každej z nich znel dokonale strašidelne, aj celkovo pôsobil dojmom človeka, ktorý sa na pódiu pohybuje mimo tohto sveta, zvlášť zábavná bola vsuvka s kopaním hrobu. Popri metalovom strašení nezabudol pobaviť nejakými tými pripoviedkami o hulení pred košickým koncertom, zablahoželať k 30. narodeninám basákovi Evanovi Lingerovi a ďakovať košickému publiku asi aj viac, než koľko si zaslúžilo. Ale dajme tomu, že počítajú sa tí, ktorí prišli, nie tí, ktorí zostali doma, a nakoniec mal koncert len jednu neveľkú chybu – ako niekto, koho kult vinylov neberie, som pre seba v distre nič nenašiel.
Fotografie: Laci Schürger
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.